Žena, která jí za svitu Luny

Žena, která za svitu Luny jí, 

mnoho věcí zří. 

Vnímá stíny za oponou, 

co někdy jen tak mlčí, jindy se pohnou 

a roztančí vlastní choreografii v tanci vášnivém a divokém, 

ve kterém se ocitá na břehu širokém. 

Nevnímá sebe, jen perlový  šat. 

S perlami na šatech chlubí se všem.

Jsou krásné a blýskavé, jen je náhle ztěžklá ona jimi a celá Zem. 

Rozhodnout se může kdykoliv uvolnit blýskavé okovy. 

Udělá to, nebo bude tančit dál? Otázku pokládám, stojím opodál.

Inspirace z knihy: Ženy, které jedí za svitu Luny

Foto: Martin Vojáček